Libereckého primáře k medicíně přivedly hry a náhody
Vydáno: | Kategorie: Články
Primář Všeobecné interny Krajské nemocnice Liberec Tomáš Pavlů patří k lékařům, kteří dokáží spojit odbornost s nadhledem a otevřeností. I proto ho Forbes zařadil jako vycházející hvězdu mezi dvanáct nejlepších mladých lékařů a lékařek Česka. V textu pro Deník.cz popisuje svou spontánní cestu k medicíně, vyčerpání ze služeb i to, proč je prevence nejsilnější zbraní moderního zdravotnictví. Otevřeně zde také popisuje proměnu lékaře v manažera a připomíná, že dobrá medicína začíná u lidí, kteří si s pacientem dokážou sednout a naslouchat mu.
👉🏻 Jeho jméno se objevilo ve výběru špičkových profesionálů, který Forbes sestavil z lékařů a lékařek, jejichž věk nepřekročil čtyřicet let. Přesto bere toto ocenění s rezervou. „Medicína není atletika, kde se dá kvalita změřit stopkami. Skutečná kvalita často leží v rukou lékařů na začátku systému. Bez nich by ani ta nejsložitější konzilia neměla co řešit.“
👉🏻 Kromě práce v nemocnici a povinné praktické výuky se Tomáš Pavlů podílí i na programu Lékařem nanečisto, který považuje za důležitý nástroj. „Za ten týden či dva si student udělá jasný obrázek o tom, jaké tu panují vztahy a jakou podporu mladí lékaři mají.“ Právě to je důvod, proč se absolventi do Liberce vracejí.
Dětství v přírodě a vztah k biologii
👉🏻 “Pocházím z Českého Dubu a na dětství na maloměstě vzpomínám moc rád,“ svěřil se Tomáš Pavlů. Devadesátá léta pro něj znamenala hlavně čas strávený venku. „Celé dny venku, kolo, nohejbal nebo s košíkem v lese na houbách.“ Volnost ale měla i svou druhou stranu. „Prázdniny pro nás vnoučata nebyly jen o odpočinku, protože prarodiče měli hospodářství, takže jsme přirozeně pomáhali.“ Už tehdy se podle něj nenápadně formoval jeho vztah k práci a povinnostem. Vedle školy navštěvoval hudební školu a kurzy angličtiny, což mu později výrazně pomohlo i v profesním životě.
👉🏻 V rodině žádnou lékařskou tradici neměl. „Původně jsem směřoval spíše k technice,“ podotkl. Ostatně i maturitní kombinace matematika–fyzika tomu odpovídala. „To rozhodnutí bylo vlastně dost spontánní. S nadsázkou říkám, že mě ovlivnily i počítačové RPG hry. V reálném životě nemůžete být rytířem ani čarodějem, ale role léčitele je lékařské profesi docela blízká,“ osvětlil svou profesní volbu. Paradoxem je, že právě biologie mu na gymnáziu šla nejméně. „Tak jsem si řekl, že se ji na té medicíně půjdu pořádně doučit,“ doplnil s úsměvem. Když byl díky prospěchu přijat bez přijímaček, bylo rozhodnuto.
Medicína jako náraz do zdi
👉🏻 Zatímco na základní škole a gymnáziu patřil Tomáš Pavlů mezi premianty, medicína pro něj znamenala zásadní změnu. „Tam je ten systém nastavený jinak. Stačilo mi látku pochopit nebo se na ni večer před testem zběžně podívat. Medicína pro mě byla nárazem do zdi,“ přiznal. „Najednou nestačilo jen chápat, musel jste v hlavě udržet obrovské penzum faktů po celé týdny. U anatomie nebo histologie to byla pro můj mozek nová disciplína,“ dodal s tím, že sám sebe tehdy považoval spíš za průměrného studenta. Zlom přišel až ve vyšších ročnících. „Když se začaly věci propojovat do logických celků a klinických souvislostí, moje technické uvažování se začalo vracet jako velká výhoda,“ podotkl.
👉🏻 Za klíčovou osobu studia nepovažuje nikoho z profesorského sboru. „Pokud mám být upřímný, mým největším mentorem nebyl nikdo z profesorů, ale můj tehdejší spolubydlící Aleš Klváček,“ svěřil se. „Byl o rok výš, studoval s vynikajícími výsledky a pro mě byl tím nejdůležitějším průvodcem. Bez jeho podpory a přátelství by studium bylo mnohem složitější,“ zdůraznil. Právě tehdy si uvědomil, jak důležité je mít se v medicíně o koho opřít.
Medicína bez skalpelu
👉🏻 První skutečný kontakt s nemocnicí přišel během studia v Hradci Králové. Zlomovým momentem byla interna. „Právě tam mi došlo to nejpodstatnější: že medicínu nechci řešit skalpelem,“ upřesnil. „Víc než operování mě láká ten proces vnitřního uvažování, diagnostika a hledání souvislostí v celém organismu. Tam se definitivně rozhodlo, že moje cesta povede právě sem. Moje kariéra byla vlastně vždycky o tom, že jsem se nebál nových příležitostí,“ vysvětlil. Interna, intenzivní péče i pozice primáře v liberecké nemocnici přišly postupně. „Když mě oslovila vedoucí JIPu, řekl jsem si: ‚Tak jo, zkusím to.‘ A ukázalo se, že to byla skvělá zkušenost. Stejně tak jsem přijal i nabídku stát se primářem. Nelitoval jsem ani jednou. Ta cesta se zkrátka přirozeně poskládala sama.“
👉🏻 „Ve čtyři ráno na službě, kdy je minimum personálu, se neubráníte myšlence, jestli jste neměl dělat něco jiného. Když ale skutečně někomu pomůžete a víte, že bez vašeho zásahu by to dopadlo hůře, pak ta práce má obrovský smysl,“ zdůraznil.
👉🏻 Pozice primáře pro Tomáš Pavlův znamenala zásadní proměnu. „Člověk se z lékaře stává spíše manažerem. Moje práce už není jen o diagnostice u lůžka pacienta, ale o vytváření podmínek pro kolegy,“ podotkl s tím, že přibyly tabulky, plánování i byrokracie – nezbytná součást vedení oddělení.
👉🏻 Na závěr pan primář zdůrazňuje, že on sám klade velký důraz na prevenci jako největší šanci, jak si udržet zdraví co nejdéle. „Preventivní programy jsou to nejlepší, co stát pro zdraví občanů vymyslel. Cílem by nemělo být jen léčit infarkty a mrtvice, ale pokud možno jim předejít. „Je mnohem snazší nemocem předcházet, než je v pokročilém stádiu léčit na nemocničním lůžku.“
